Začni tím, že si dvůr pořádně projdeš nohama, ne jen očima z okna. Vyber si jednu trasu — například od vjezdu k zadnímu traktu — a tu si několikrát zopakuj v různou denní dobu, abys viděl, jak se mění světlo, provoz i to, které detaily jsou vidět a které mizí ve stínu. Zapisuj si vše, co tě zaujme: atypické římsy, přizdívky, stopy po přestavbách, zaslepená okna, dlažbu, odvodnění, dokonce i to, kudy vedeš lidi, aby nešlapali po historické dlažbě. Právě z těchto poznámek vzniká páteř, ze které později postavíš architektonické průvodce, jež budou mít hlavu a patu a nebudou jen výčtem fasád.
Potom si dvůr rozděl na několik zastavení a ke každému napiš dvě věty: co člověk vidí a proč to stojí za pozornost. Drž se konkrétních prvků — ostění portálu, klenba průjezdu, způsob, jakým se napojuje novější křídlo na starší. Vyhýbej se obecným frázím o „geniu loci“ a raději popiš, co si může návštěvník ověřit vlastníma očima. U každého zastavení si poznamenej, kolik času u něj strávíš, a podle toho slož tempo celé prohlídky. Praha23 se připravit si variantu krátkou a delší, aby ses dokázal přizpůsobit skupině. Právě v této fázi se z pouhého soupisu stávají funkční architektonické průvodce, které můžeš vzít do ruky a jít.
Nakonec si celou trasu projdi nahlas a nahraj se. Poslouchej, kde se ztrácíš, kde opakuješ stejná slova a kde naopak chybí návaznost mezi zastaveními. Doplň místa, odkud je vidět víc objektů najednou, a označ si body, kde je potřeba upozornit na bezpečnost nebo na citlivé místo, kudy se nechodí. Nech si rezervu na otázky a měj po ruce dvě tři historky, které se vážou k opravám či proměnám dvora. Hotový text si přepiš do podoby, kterou udržíš v hlavě i bez papíru, a teprve pak ho nabídni k otestování přátelům. Teprve zpětná vazba z reálné chůze ukáže, zda jsou tvoje architektonické průvodce opravdu použitelné a jestli dvůr vypráví příběh tak, jak sis předsevzal.
